- strachová reakce.  Tato fobie je ve většině případů způsobena špatnou zkušeností  tzn. napadením jiným psem, špatným zacházením ze strany člověka  nebo nedostatečnou, nevhodnou, nebo zcela chybějící socializací. V méně častých případech je touto fobií pejsek geneticky vybaven od narození.  Strachová reakce se projevuje dvěma způsoby, útěkem nebo útokem.  Při zabránění pejskovi v útěku se velmi často setkáváme s přehnanou panickou hysterií.  Útoku těchto jedinců z pravidla předchází vrčení a odhalování zubů.  Samotný útok pak  nebývá veden s razancí  vlastní agresívním psům, ale jedná se o chňapavé opakující se výpady se snahou kousnout  protivníka kamkoliv a velmi často se tento útok v panice obrátí i vůči majiteli.   

 

- obtěžující chování . I pejsek nekonfliktní může svým chováním obtěžovat nebo nevhodně působit na ostatní psy a tím si vykoledovat výchovný výprask od jiného psa  nebo oběť svých projevů dohánět k zoufalství, posléze, strachu či útoku. Proto se věnujeme i těmto  nežádoucím projevům.  Nejčastější obtěžující chování je nakrývání  (kopulační pohyby) vyhlédnutého objektu zájmu bez ohledu na pohlaví či fakt, že fena se nehárá. Někteří jedinci, a zejména se jedná o samce, a velmi často o samce malého nebo středního vzrůstu,  jsou v tomto ohledu velmi vytrvalí. Dalším obtěžujícím chováním, které může vyvolat konflikt mezi psy je nahánění. Pro laika je mnohdy těžké odhadnout zda se jedná o hru, či cílené a obtěžující nahánění a lovení vyhlédnuté kořisti.  Mezi další velmi časté projevy nežádoucího chování patří vytrvalé vyštěkávání psů.  

 

- agresivní chování. Asi nejzávažnější  problémové chovaní je agrese vůči jiným psům či lidem. Agrese, stejně, jako fobie , se projevuje z několika důvodů, nejčastěji se v tomto případě jedná o vrozené chování, které nebylo včas a důsledně zastaveno u mladého zvířete, stejně jako nebylo zastaveno u dominantního psa. Dalším projevem agrese je opět špatná zkušenost a v neposlední řadě špatná či žádná výchova, myšleno ve smyslu nestanovení hranic  a postavení  ve " smečce".  Agresivní pes mnohdy útočí  bez zjevné příčiny nebo po sebemenší konfrontaci. Jeho útok je veden většinou na krk druhého psa a to s velkou razancí. V případě člověka dochází nejčastěji k pokousání rukou, u malých plemen nohou. Nejnebezpečnější a nejtěžší případy jsou psi, kteří svůj útok na  člověka vedou na hlavu a krk.  Neodpustím si zde poznámku, že většinou je agresivní chování přehlíženo u malých plemen a je smutné, když vám majitel vypráví, jak jejich malý pes už pokousal celou rodinu a většinu návštěv a přitom se páníček usmívá.  Ano, on útok malé rasy mnohdy u majitelů vyvolává úsměv, protože on je ten malej drobek tak roztomilej, když se rozčiluje a kouše hlava nehlava kolem sebe. Často si potom představuji, jak by se takový člověk smál útoku třeba rotwailera, kdyby byl veden s takovou razancí a odhodláním, jako umí zaútočit malý pes.

 

- ostatní nežádoucí chování.  Majitelé psů se na nás obrací i s řadu dalších nezmíněných problémů s chováním. Počínaje útěky, požíráním výkalů, požíráním čehokoliv, různých fobií,  výčet by byl dlouhý.  Některé projevy, chování, návyky a důsledky nedostatečné výchovy se dají  dobře  řešit v našich  socializačních hodinách. U některých specifických  problémů přichází na řadu individuální práce s pejskem a majitelem na konkrétním řešení a mnohdy i na konkrétním místě ať již v ulicích nebo v rodině. 

 

Čekali jste na této stránce radu, jak nežádoucí chování svého psa zvládnout a odstranit ? Rada je jediná :  "Obraťte se na odborníka." Každý pes je originál, stejně jako člověk a nabídnout vám zde univerzální radu, jak zvládnou to, či ono - nelze.   I dobře míněná rada by se totiž mohla obrátit  v nežádoucí efekt.  Ani  v naší škole nemůžu při své práci praktikovat jeden model, ale vždy se musím přizpůsobit konkrétnímu  problému a najít vhodné prostředky.  Se psy nelze pracovat podle šablony a to, co pomůže u 50 pejsků, u jednapadesátého nemusí a tam je potom potřeba hledat jiná řešení.