Báječná léta se psem díl 12.: Problémové chování u psa část III.

Dominantní chování

Dominantní chování je vrozený pud sebevědomého jedinec, který se snaží převzít vůdčí úlohu. například tak, že mazlík k ostatním psům přistupuje s vysoce zdviženou hlavou i ocasem a postoj celého těla jako by říkal: „Já jsem tady šéf. Ukaž mi svou pokoru“. Svého soupeře nepřetržitě sleduje upřeným pohledem a čeká na jeho reakci. Jestliže na druhé straně stojí submisivní nekonfliktní pes, který okamžitě odvrátí zrak a tím přeruší oční kontakt, skloní hlavu, stáhne uši k hlavě, celkově sníží své těžiště a pohybem i postavením těla, jako by odpovídal: “ Plně tě respektuji a jsem ti oddaný“ ke konfliktu nedojde.

Stojí-li ale proti dominantnímu psu, zvíře stejné nátury, budou se tito dva psi kolem sebe pomalu pohybovat, upřeně se sledovat a jen nepatrný pohyb uší, pysků nebo letmo odhalené zuby spustí okamžitý souboj. „Mylně se v tuto chvíli někteří majitelé mohou domnívat, že potyčku vyvolal pes, který první zaútočil. Mezi dvěma dominantními psy jde vždy nejprve o velký psychologický nátlak s opravdu nepatrnými vzájemně vysílanými signály. Nevyrovnaný, bázlivý nebo nesocializovaný pes neznalý psí etikety se od dominantního psa dočká také výchovné lekce.“

Dominantní zvíře se totiž za každých okolností chová jako vůdce smečky, stanovuje pravidla, upevňuje svou pozici, vychovává a netrpí jiné než podřízené chování. „Takový pes neustále kontroluje situaci a každou odchylku okamžitě trestá. Dominantní pes na rozdíl od agresivního nejde do souboje s úmyslem zabít soupeře, ale podřídit si ho. Většinou si pes dominantní svého soka nahrabe pod své tělo a s hrozivým vrčením a upřeným pohledem do očí čeká na podvolení se jeho vůli. Poté atak dominantního jedince končí.“

Podobným způsobem se navíc dominantní pes chová i k lidem. „Vstoupíte-li do prostoru, který považuje za svůj nebo dokonce ho z tohoto prostoru chcete vyhnat, chcete-li mu vzít věc, kterou považuje za svůj majetek, hračku nebo dokonce žrádlo, nerespektuje vaše povely. Brání-li vám přiblížit se k vašemu partnerovi a podobně, často se setkáváte s rozhodným postojem, upřeným pohledem a hrozivým vrčením, které následně může přejít v útok.“ Pozorujete-li u svého psa takové chování, rozhodně je nejvyšší čas zapracovat u něj na správném postavení ve smečce a stanovení hranic a pravidel. Zatím u vás totiž šéfuje pes a s každým vaším ústupkem jeho výsadní postavení narůstá.

Agresivní chování

Asi nejzávažnějším problémovým chováním je agrese vůči jiným psům či lidem. Agrese, stejně, jako fobie, se projevuje z několika důvodů. „Nejčastěji se v tomto případě jedná o vrozené chování, které nebylo včas a důsledně korigováno u mladého zvířete. Za agresivním chováním psa samozřejmě může opět být špatná zkušenost a v neposlední řadě špatná či žádná výchova.“

Agresivní pes mnohdy útočí bez zjevné příčiny nebo po sebemenší konfrontaci. „Jeho útok je veden většinou na krk druhého psa, a to s velkou razancí a úmyslem zabít. V případě útoku na člověka dochází nejčastěji k pokousání rukou.“

Nejnebezpečnější a nejtěžší případy jsou však psi, kteří svůj útok na člověka vedou na hlavu a krk. „Neodpustíme si zde poznámku, že u malých plemen je agresivní chování většinou přehlíženo. Je smutné, když vám majitel vypráví, jak jejich malý pes už pokousal celou rodinu a většinu návštěv, ale vždyť se ve své podstatě vlastně nic nestalo, on je to jinak miláček.“ Útok malé rasy totiž většinou majitele nenutí k nápravě, protože následky nejsou nikdy tak drastické, jako u ras velkých a také se o nich nikdy nedozvíte z médií. „Často si potom představujeme, jak by se takový člověk tvářil na útok třeba rotwailera, kdyby byl veden s takovou razancí a odhodláním, jako umí zaútočit malý pes.“