Báječná léta se psem díl 14.: V dobrých rukou se i z agresivního ovčáka stal poslušný pes

Opakovaně zaútočil a ošklivě pokousal členy rodiny. Byl agresivní na psy a soužití s ním začalo pro majitelky být neúnosné. Řeč je o ročním německém ovčákovi Cargovi, s ním už si „paničky“ nevěděly rady, a proto se obrátily o pomoc na odbornici ve výchově psů Jiřinu Forejtovou. Cargův příběh vám přinášíme jako ukázku toho, že při důslednosti a trpělivosti lze zvládnout snad i nejproblémovější zvíře.

Jiřina Forejtová vypráví :

„Na první návštěvu Carga nikdy nezapomenu. Už jen výraz obou žen, když vytahují ovčáka z auta, prozrazuje strach. Pro bezpečí všech a uvolněnější jednání proto chci, aby pes dostal košík.“

„Dcera naráží u psa na tvrdý odpor, a tak mu košík nasadí s vypětím všech sil matka. Chci vidět, jak pes respektuje vůli svých paniček. Maminka zvládne vcelku bez problémů pár cviků, ale dcera opět naráží na odpor s hrozivým vrčením. Vzhledem k tomu, co jsem až dosud viděla, uvážeme psa u kolíku a opět pro něj posílám mladší z majitelek. Cargo ji však nenechá ani přiblížit. Už z několika metrů odhaluje všechny své zuby a dcera proto odmítne úkol splnit. Maminka psa sice odváže, ale Cargo ji celou dobu s varovným výrazem sleduje.“

Z dosavadního pozorování je jasné, že Cargo skutečně nebude lehkým oříškem a proto ověřuji ještě jeho reakci v kontaktu s jiným psem. Také nespěšně. Už asi ve vzdálenosti deseti metrů se Cargo postaví na zadní nohy, hrozivě štěká, vrčí, a když se ho majitelka pokusí usměrnit, otočí svou agresi i vůči ní.

Teď si tedy asi říkáte, jak může někdo nechat svého psa vyrůst v takovou bestii?! Je to dáno nezdravou směsí lásky a strachu. „Mnozí by takového psa už asi dávno nechali utratit, ale já jsem ráda, že majitelky mu daly ještě šanci a snaží se jeho chování změnit.“

Cargův problém je tedy částečně objasněn. Nemá stanoveny žádné hranice ani respekt vůči lidem a navíc u něj existuje ještě neprozkoumaný strach a nejistota, kterou strach jeho majitelek jen znásobuje. Ale co s tím?

Pes tedy na chvíli putuje zase do auta, ale když se ho ženy opět rozhodnou vyndat, Cargo už odmítá dovnitř pustit i své majitelky. Přišel čas na první výchovnou lekci! „Bez ohledu na chování ovčáka, otvírám auto, vytahuji psa ven a než se naděje leží v podřízené pozici na zemi. Je to pro něj něco tak neznámého a nečekaného, že ani neklade velký odpor, jak je překvapený a právě tato chvíle mě ujistila, že Cargo ještě má šanci na změnu.

Po dosavadních zkušenostech proto při prvních hodinách začínám pracovat jak se psem, tak i jeho mladší majitelkou. Ta musel překonat především svůj strach ze psa a poté se Cargo začal rychle měnit. Do školy se těšil, pracoval rád a ochotně, ostatní psy se naučil respektovat a při náznaku problému už stačilo jen ho napomenout. Do rodiny se vracel klid a pohoda.

„Dnes je to právě rok, co jsme k vám začaly chodit a je to také rok, co Cargo nikoho nekousl. Je to úplně jiný pes,“ pronesla majitelka jednoho dne po hodině. „Byla jsem spokojená, ale bohužel jsme se radovaly předčasně. Ještě týž den odpoledne se totiž žena do školy vrátila. Obě ruce měla zafačované od zápěstí až k ramenům, protože starý Cargo byl zpět.“ Vše se přitom stalo zcela nečekaně a nevině. Žena pracovala na zahradě a pes pobíhal okolo. Bohužel ve chvíli kdy jeho majitelka vzala do ruky nářadí, Cargo náhle a velmi tvrdě zaútočil.

Spolu s majitelkou jsme tedy nechtěně objevili Cargův „spouštěč“, a proto jsme se dohodly, že si ho odvezu na pár dní k sobě. Po dvou dnech v jiném prostředí se pes začal uklidňovat, ale kdykoli měl dostat krmení, nebo se učit, začal vrčet. „Přesto ale trvám na tom, že tohle už nebyl ten nezvladatelný agresivní pes, jako na začátku. Bylo to něco jiného. Bál se. Něco v něm probudilo starý ošklivý zážitek a jeho chování se odvíjí od této situace. O co konkrétně ale šlo, se mi bohužel zjistit nepodařilo.“

„Cargo byl u mne asi tři neděle. Pracoval, běhal se psy, respektoval mě, bez problémů se podřizovat mé vůli, nestalo se nic, co by připomínalo předchozí událost. Jen občas jsem u něj pozorovala náhlou změnu pozornosti, a to ve chvíli, kdy jsem úmyslně do ruky vzala nějaký předmět, koště, kladivo nebo kýbl. A ještě jedné věci jsem si za tu dobu všimla. Cargo byl ostražitější a nedůvěřivější ve chvíli, kdy jsem měla holé ruce, tedy krátký rukáv. Ve chvíli kdy jsem měla rukávy dlouhé, nebyl tolik nervózní.“

Ovčák se tedy domů vrátil opět klidný a vyrovnaný. Odbornice popsala všechny zažité situace a na jejich základě majitelkám vysvětlila, jak se chovat. „Bohužel o něm nemám žádné další zprávy. Vím jen, že v rodině stále je a doufám, že se chová tak, aby se ho jeho paničky už nemusely bát.“