Báječná léta se psem díl 15.: Příběhy žáků psí školy

Bertík

Brabantík Bertík, byl pět let zavřený v kleci 50×5 centimetrů v množírně, kde ho používali jen na krytí fenek. Nikdy nebyl venku a nikdy se netěšil za společnosti lidí ani pejsků. Svalstvo zadních nohou měl natolik oslabené, že nebyl schopný chodit a i poté co v nové rodině trochu zesílil, chodit odmítal.

„Když přišel se svou novou paničkou poprvé k nám do školy, byl na něj smutný pohled. Bertík se bál všeho a všech. Jen díky odhodlání paničky, která poctivě dbala všech rad, trpělivě s ním trénovala a nepolevovala v odhodlání, je dnes z Bertíka zcela normální veselý pejsek.“

Bertík nejen, že běhá, chodí na vodítku, zvládá základní poslušnost, překonává překážky, ale hlavně se zbavil strachu z lidí a pejsků. Dnes je téměř maskotem psí školy Staff Spirit. Každý si ho může pochovat a dokonce si o pochování sám říká. Bez problémů se pohybuje mezi psy všech ras a velikostí a dokáže se i urazit, když ho panička nevezme na plac cvičit.

Kevin

Panička tříletého dalmatina Kevina se na školu obrátila ve chvíli, kdy už vůbec nezvládala jeho agresivní výpady vůči psům. Navíc mu zcela chyběla jakákoliv výchova, takže všechny procházky začínaly vyvlečením páníčků z domu a vláčením je po ulici všemi směry, kam se Kevin rozhodl jít.

„Začaly jsme základní ovladatelností a přes prvopočáteční Kevinovo odmítání, jakkoliv respektovat vůli svých pánů se nám podařilo jej poněkud umravnit. V socializačních hodinách se panička naučila zvládat jeho agresivní chování a zastavit jej dříve než došlo k útoku. Nejvíce práce však bylo s jeho venčením. Nesčetněkrát jsme vycházeli z branky zahrady, než byl Kevin schopen akceptovat, že vyjde až na pokyn paničky a v jejích patách.“

Poslední informace o Kevinovi říkají, že procházky si nyní užívají všichni bez stresu. Pejsek je schopen z domu vyjít klidně a po ulici chodí u nohy psovoda, jako správně vychovaný chlupáč.

Ben

Sedmiletý kříženec bígla Ben, žil se svým páníčkem a posléze i s jeho ženou bez problémů až do chvíle kdy se po bytě začalo batolit miminko. Beník si nedokázal srovnat v hlavě, že je tu někdo další, kdo se s ním dělí o přízeň páníčků, někdo, kdo se plazí po zemi, kdo si na něj chce sáhnout. Bránil si pelíšek, místo pod stolem i misku s krmením. Batole v rodině pro něj bylo vetřelcem a mimo varovné vrčení došlo i na útok vůči holčičce a pokousání. Bohudík se vše obešlo bez následků.

„Museli jsme Beníkovi ukázat, že miminko pro něj není hrozba ani soupeř o přízeň. Nejdříve jsme odměňovali jen za to, že zůstal v klidu v blízkosti holčičky. Poté za každý dotyk dítěte, přišly na řadu i pamlsky z rukou malé Marušky a jako bonus jsme Beníkovi z miminka udělaly pamlskový dortík. Maruška měla dobrůtky všude, kde si je Beník mohl najít a zbaštit,“ takto se Benovi vytvořila pozitivní zkušenost s batoletem.

„V druhé fázi jsme Benovi museli ukázat, že vše čeho se Maruška dotkne a kam si doleze je její a Beník musí prostor opustit bez jiných projevů. Páníčci se naučili číst signály svého psa a již při náznaku problému jej důrazně napomenout. Pravidelným každodenním nácvikem obou technik se Ben naučil respektovat a přijmout malou Marušku. Poslední zprávy od páníčků byly, že Beník nereaguje ani ve chvíli, kdy si batole hraje s miskou granulí.

Lucy

Asi tříletá kříženka z útulku Lucy byla těžký oříšek. Je poznamenaná mnoha jizvami na duši a velkou nedůvěrou k lidem, psům i věcem. „Když k nám Lucy přišla, byl to uzlíček nervů. Ze strachu útočila na všechny psy, kteří se přiblížili více jak na dva metry, využila každé situace k útěku a bylo těžké ji znovu polapit. Lidé pro ni byli vůbec největší hrozbou a neváhala tvrdě zaútočit.“

První hodiny ve škole proto byly jen a jen o tom přesvědčit Lucy, aby zůstala v klidu a nesnažila se hystericky vysmeknout z obojku a zmizet. Postupně, jak se začala uklidňovat, s ní trenéři pracovali na základní poslušnosti, kdy musela respektovat svou paničku za přítomnosti jiných psů a lidí. Přesvědčit Lucy, aby překonala překážky, byl vysilující výkon, ale začalo se dařit a Lucy si překážky velmi oblíbila.

Desítky hodin na socializacích s jinými psy, přinesly také úspěchy. I dnes, po několika letech společné práce je Lucy stále ostražitá a neustále monitoruje vše kolem sebe, ale současně až na občasné projevy paličatosti pracuje v hodinách skupinové poslušnosti velmi uspokojivě.

Mezi pejsky se chová slušně a dokáže si najít i parťáky na hraní. Je schopná s nimi pobíhat na volno a neutíká. Jen občas na někoho udělá bubáka. „K lidem je stále dost nedůvěřivá, ale už není panická. Za velký úspěch, však považuji fakt, že jsme využily její nadšení pro překážky, kdy je velmi spokojená a uvolněná. Lucy u nás a trénuje agility a je velmi šikovná. Již několikrát byla velmi úspěšná i na závodech a vystoupila na stupně vítězů.“