Báječná léta se psem díl 16.: Pes není módní doplněk ani lékem na zvýšení sebevědomí

„Milujeme své psy. Jsme si vědomi, že ne vždy a ne stoprocentně jsme schopni naplnit jejich potřeby, ale rozhodně jsou situace, které bychom pro úsporu svého času, ukojení ambicí, či pro posílení svého sebevědomí nikdy neudělali. Snažíme se tím poukázat na fakt, že i když je snad většina majitelů štěkajících chlupáčů milujícím pánem, i tato láska se někdy nevědomky a jindy bohužel i vědomky může zvrtnout v neprospěch psa. Co konkrétně tím máme na mysli, vám blíže napoví několik příkladů.

Haf1: Já chci do lesa ne do obchodu nebo baru

„Nechápeme, jak někdo může svého psa uvázat před supermarketem nebo před hospodou a jít si po svém. Přemýšlí tito lidé vůbec o tom, co všechno si jejich pes v takové chvíli prožije?   Považují tento způsob odložení zvířete za vhodný? Nebo si snad takto představují naplnění potřeb svého psa a nahrazují tím venčení? Nevíme, ale v každém případě s tím nesouhlasíme a považujeme takto odložené zvíře přinejmenším za nezodpovědnost“  

„Pomineme-li fakt, že vezme-li někdo svého psa z domu, ujdete několik desítek metrů k nejbližšímu obchodnímu domu, tam psa někdy i na velmi dlouho dobu uváže a potom zase rychle zpět domů a tím považuje venčení za vyřízené, nemůžeme pominout to, co se kolem zvířete děje v době, kdy si dotyčný v klidu nakupuje nebo popíjí pivko“

Většina psů je totiž v takovém momentě vystavena velkému stresu a odložený pes může jednat nepřiměřeně a zkratkovitě. „Nikdy nemůžete vyloučit, že si skupina výrostků na vašem psu nebude krátit dlouhou chvíli. Že do vašeho psa někdo nekopne, neuhodí ho, nebo že mu vedle těla nehodí dělobuch. Nikdy nemůžete zaručit, že se váš pes, takto omezený v pohybu, nesetká s jiným agresivním psem, že k němu nepřijde malé dítě a váš pes ho nekousne. Tvrzení typu: ´to by můj pes nikdy neudělal,´ není na místě. Všechno je jednou poprvé a bohužel následky v tomto případě mohou být fatální. Zvíře, které je odkázané na metr vodítka a nemůže v případě ohrožení utéct, po jednom špatném zážitku může mít těžce narušenou psychiku. Nemluvě o situaci, kdy váš pes v případě ohrožení zareaguje útokem“

Haf2: Do tašky nepatřím, mám čtyři nohy, co se potřebují proběhnout

Pes je zvíře. Zvíře, které má přirozeně rádo pohyb a potřebuje zkoumat své okolí, aby nezakrnělo a rozvíjelo se. „Dokážeme pochopit, že se s rodinou vydáte na výlet a jako majitelé malé rasy mu občas ulevíte a vezmete ho do náručí nebo do psí tašky. Co však nedokážeme pochopit, proč po městě chodí lidé a své psy poponáší nebo nosí v taškách. Zamyslel se takový majitel někdy nad tím, že přenášením svého psa vlastně brání psu v naplňování přirozených potřeb?“

Někdo namítne: „ale on náš pes nechce moc chodit.“ Ano nechce, protože jste ho k tomu vychovali a tím z něj udělali jen živou loutku bez přirozených instinktů. Prvopočátek v přenášení psa v tašce měl určitě svůj důvod, ale je třeba říci, že ten důvod vzešel od majitele a ne od psa.“

Haf3: Ve velké zimě obleček uvítám, ale boty si vezmi jen ty

Blíží se období, plískanic, mrazů, prosolených chodníků a s tím souvisí další ošemetné téma, oblékání psů. Sami proti odívání z rozumných důvodů nic nenamítáme a my své čtyřnohé kamarády v případě potřeby oblečeme do zateplených vest, ale nic se nemá přehánět. Podřizování módním trendům bez ohledu na praktičnost či účelnost v souvislosti se psím oblékáním tedy příliš rozumné není.

„Psí obleček by měl plnit úlohu ochrany před chladem a mrazem a ne doplňovat garderobu paničky. Pes žijící trvale v bytě se na zimu nikterak nepřipraví a ochrana před nepřízní počasí je tedy na místě.“

Krátkodobé procházky v mrazu, kdy má pes dostatek pohybu psu jen prospějí. „Při dlouhodobém pobytu pak volte oblečky tak, aby se pod ním pes příliš nezahříval nebo, aby obleček nenavlhl a tím pes naopak nebyl trvale vystaven chladu, což je problém zejména u svetříků.“

„Psí botičky oproti tomu považujeme za opodstatněné pouze v případě, že chlupáč je zraněn na tlapě a sůl mu způsobuje bolest a rána se nehojí nebo v případě dlouhodobého pohybu ve sněhu, kdy přemrzlý sníh může způsobit zranění. V každém případě bota by pro psa měla být pohodlná a bezpečná a ve všech směrech měla plnit funkci ochrany nikoliv módního trendu, kdy nevhodná botička, připomínající spíš obuv pro děti. Chcete-li ochránit svého psa před solí, raději mu osprchujte tlapy po každé vycházce čistou vlažnou (nikoliv teplou) vodou a namažte voskem na tlapky. Pes to jistě ocení více, než botky.“

Haf4: Chci být kámoš, ne tvoje zbraň

Výše zmíněné hovoří o majitelích, kteří svou péčí někdy až přehnaně ubírají na jeho potřebách nebo přirozenosti. Za nejhorší však považujeme lidskou potřebu pořídit si silného a strach vzbuzujícího psa pro zvýšení svého sebevědomí.

Většina psů, a to i těch od pohledu obávaných se nerodí s agresí vůči lidem. Dostane-li se však zvíře do rukou člověka, který ho účelově a jen a jen pro naplnění svých zvrácených potřeb vychovává v nebezpečného tvora, jsou tito psi největšími chudáky. Jejich ´páníček´ si psa nepořizuje jako kámoše, ale jako prostředek k ukojení svého ega a podle toho je se psem také zacházeno. Tito chlupáči se pak stávají zdrojem obživy pro média, kladivem na čarodějnice a nesmyslnou štvanicí pro všechny slušné a zodpovědné pejskaře, kteří své psy milují a vychovávají.