Báječná léta se psem díl 6.: Jak na psího puberťáka část I.

Stejně jako děti, i psi mají své období puberty. Někteří jí projdou celkem v pohodě, ale některých majitelé psích výrostků si bohužel „rvou“ vlasy. Možná vás nepotěšíme, ale pokud jste majitelé dorůstajícího chlupáče, čekají vás puberty celkem tři.

První se objeví kolem třetího měsíce věku. Psí miminko vše zajímá více než vy. Máte dojem, že zapomněl, jak se jmenuje, nemůžete ho za živého boha utrhnout od psích kamarádů a doma vše, co chcete zachovat v celku, musí z dosahu. Sebevědomí, dominantní a agresivní jedinci poprvé vystrčí růžky.

Co se týká prvně zmiňovaného, pokud máte pocit, že vás pejsek nevnímá, platí zásada z minulého dílu: Buďte zajímavější, poutavější a barevnější než vše ostatní. Obrňte se trpělivostí a dotáhněte přivolání do zdárného konce, byť vám tečou nervy a hlasivky už máte na pokraji sil. „Zdárným koncem myslím, že pes následuje vás a ne naopak. Přivolání není, že štěndu dohoníte, ulovíte a odvlečete pryč. Ve chvíli, kdy pejska začnete nahánět a lovit, je to pro něj vlastně super hra a mnohá miminka jsou přeborníci v tom jak kličkovat a dělat kolečka kolem svého pána, který v návalu vzteku a zoufalství mění barvy.“

Jestliže přistoupíte na tuto hru, varujeme, že vám pravděpodobně vydrží po celou dobu soužití. „Když už nevíte kudy kam, stále je výchovnější se k pejskovi maximálně přiblížit a pomocí pamlsku nebo hračky si ho od toho, co ho právě zajímá více, vytáhnout s povelem: Ke mně. Čím větší bude vzdálenost, kterou vás pes následuje, tím lépe. Poté nezapomeňte odměnit a hodně pochválit. Jestliže se chlupáč zajímá o člověka nebo jiného pejska, požádejte majitele, ať vám pomůže. Štěndu citlivě vyžene, odstrčením od sebe nebo psa,“ radí.

Jako lidským miminům při růstu zoubků dělá dobře, když můžou něco žvýkat, stejně je to u přezubujícího štěněte, které navíc ještě tímto způsobem zkoumá a učí se. A tady platí jedna důležitá zásada! Trestejte jen v případě, kdy uličníka chytíte přímo při činu. Jinak se dopouštíte obrovské výchovné chyby, jelikož pes si nedokáže spojit rozcupované boty, ke kterým ho přivlečete, s trestem, který následuje. Neví vlastně za co je trestán, natož, aby se z toho poučil.

Vyvracíme tím tvrzení typu: Moc dobře věděl, že něco provedl, sotva jsem otevřel dveře. Tvářil se provinile a koukal kam zmizet!  „Tento stav u psa nevyvolává pocit viny, že něco zničil, ale to, že si někdy dříve spojil váš příchod domů s křikem, rozčílením, případě trestem, který následoval poté, co jste zjistili, že vám přesadil všechny kytky v obýváku. Kdybychom měli osobně spočítat všechny škody způsobené našimi štěňaty, možná bychom si mohli pořídit pěkné auto, ale i tyto stinné stránky jsou součástí soužití s němou tváří.“

Naše rada tedy zní: Vše dát z dosahu, nebo pejskovi vymezit prostor, kde může napáchat minimum škod. Zároveň mu také nezapomeňte poskytnout dostatek zajímavých hraček k jeho zábavě a před opuštěním domu, miminko řádně unavte.

Největším úskalím psích puberťáků jsou ale projevy agrese a dominance. „Toto je velmi důležité zarazit hned v prvních náznacích. Vrčí-li vaše štěndo při přetahování o hračku, přitom vrtí celým psem, je uvolněné a celkově z něj vyzařuje radost ze hry je vše v normálu. Někteří jedinci však v určitém okamžiku hru začnou brát příliš vážně a hravé vrčení se promění ve vrčení hrdelní, hluboké. Pes změní postavení uší, výraz v očích a celková uvolněnost se změní v napětí. V tuto chvíli hračku odeberte a hru ukončete. Domáhá-li se pejsek vehementně pokračování, posaďte ho a uklidněte. Ale ne hlazením nebo chlácholivými slovy, nýbrž důrazným povelem Dost nebo Klid.„

Stejným způsobem postupujte, když se vaše štěndo začne nepěkně chovat ke psím kamarádům. I psí hry jsou mnohdy doprovázeny vrčením, zejména některá plemena při hře vydávají zvuky, že neznalý člověk má až strach, ale jestliže jde jen a jen o hru, není na tom nic špatného. I zde se však může stát, že některé štěně se rozvášní natolik, že hra začne být druhým miminkům nepříjemná nebo je pro ně stresující. “Tady je opět nutné rozjetého pejska přivést do klidu a potom ho znovu pustit do hry. Pokud se však ihned znovu nabudí a pokračuje ve své náruživém projevu, postup opakujte. Hra může pokračovat jen ve chvíli, kdy se pejsek uklidní.

Náznaky agrese nebo dominance, kdy si pes svého „kámoše“ položí na lopatky a hrozivě mu vrčí do obličeje, okamžitě ukončete. „Tady jsou prvopočátky problémových projevů zvířete a vy nesmíte toto chování v žádném případě tolerovat. Naopak jste-li majitelem pejska, který se snadno podřizuje, nenechte ho většinu hry trávit na zádech. Stavte ho na nožky, ať je ostatním pejskům rovnocenným parťákem.“

Projevuje-li vaše miminko strach z ostatních psů a je-li dokonce hysterické, nikdy ho v takovou chvíli nezachraňujte zvednutím do náruče, hlazením nebo chlácholivými slovy. Více mu prospějete vytáhnutím ocásku z pod břicha, postavením na všechny čtyři a vytvořením jakého si bezpečného prostoru, kdy si k němu můžou ostatní psi přijít čichnout.

„I v případě, že vaše štěndo projevuje strach ceněním zubů nebo chňapáním po každém, kdo se k němu přiblíží, nikdy psa neuklidňujte hlazením a chlácholením. Tím ho v jeho projevu jen podporujete. Naopak použijte důrazný zákazový povel. To, že si ho ostatní přijdou očichat je součástí psí etikety a váš pejsek v tu chvíli vlastně odmítá přátelské podání ruky.“