Báječná léta se psem díl 9.: I psí kamarád jednou zestárne…

Délka psího života bohužel neodpovídá délce toho lidského, a tak, se my, milovníci psů, několikrát za život dostaneme do té nejsmutnější a nejtěžší situace, která bohužel v báječných letech se psem musí nastat.

Přijde čas, kdy se krok vašeho pejska začíná zpomalovat, jeho nároky na aktivitu se snižují, až jsou minimální a objevují se u něj nemoci spojené s věkem.

S přibývajícím věkem vašeho pejska musíte počítat s nástupem stařeckých chorob, shodných s těmi lidskými. Asi nejčastějším projevem stáří je zhoršená a mnohdy bolestivá pohyblivost. Vašeho psího seniora trápí bolesti kloubů a svalů, řídnutí kostí a revmatismus. Bude více odpočívat a polehávat, ale rozhodně mu neprospějete, když ho necháte jen lenošit. Mějte trpělivost a svého starého přítele vytáhněte denně na přiměřeně dlouhou procházku. Přizpůsobte mu svou rychlost, nechte ho cestou odpočinout, ale dopřejte mu pravidelnou dávku pohybu.

Někteří chlupatí senioři mohou ztratit sluch. „Není to až taková tragédie, jen musíte mít na paměti, že je důležitý oční kontakt a v případě nebezpečí nestačí zavolat. Proto doporučujeme procházky na dlouhém vodítku raději, než na volno.“

Často se setkáte i s částečnou nebo úplnou ztrátou zraku. Ani zde ale není třeba věšet hlavu. „Doma zbytečně nepřesouvejte nábytek a nezavírejte třeba dveře, které jsou běžně otevřené. Váš pes si zvykne chodit po paměti a pohyb ve známém prostředí mu nebude činit téměř žádné problémy. Máte-li doma pejsků víc, není výjimkou, že pes vidoucí se chopí sám role vodiče. Nebezpečné však mohou pro slepého psa být nezakryté jámy, jezírko či bazén. Na procházkách doporučujeme raději vodítko. Dobrou službu vám však prokáže také něco, co vydává stejný zvuk a pejsek se naučí jít za tímto zvukem. Například malý zvonek nebo rolnička připevněná na nohavici nebo cinkající klíče na opasku. Slepý pes nabude větší jistoty a bude se pohybovat suverénně.“

Pozorujete-li u svého pejska zvýšenou potřebu přísunu tekutin, může se jednat o problémy s ledvinami nebo cukrovku. Obojí lze řešit pravidelným podáváním léků. Objevují-li se novotvary na těle zvířete, může se jednat o bradavice, tukové bouličky, ale bohužel také o nádory. Tyto změny je důležité kontrolovat a konzultovat s veterinářem v případě, že se zvětšují.

Někteří pejskové mohou mít také problém s udržením moči. Proto jim dopřejte častější venčení a v případě nehody doma se na pejska nezlobte, nemůže za to.

Psí senioři mají i jiné nároky na složení stravy. „Někteří nepřiměřeně pohubnou, jiní se naopak zakulacují. Přizpůsobte typ a skladbu stravy jejich věku, obezita rozhodně nepřispěje k jejich pohodě.“

A pejskům se nevyhnou nemoci jako je skleróza nebo stařecká demence. Váš pes může být náhle zmatený, pobíhá po bytě nebo zahradě, jako by se ztratil a nevěděl, kam má jít. Může stát uprostřed místnosti a bezdůvodně vytrvale štěkat do prázdna nebo třeba do zdi. Může dlouze a vytrvala naříkat ze spaní.

U některých starých pejsků se může objevit nepříjemný zápach z tlamy nebo i z celého povrchu těla. „Problém může být v zubech, v trávicím traktu, složení stravy či jiné nemoci, ale také jen a jen ve věku vašeho psa. Prosím, neizolujte svého chlupáče, protože vám nevoní. On už je prostě jen starý, ale stále vám chce být na blízku.“

Bude-li vám přáno, jednoho dne se srdíčko vašeho chlupáče náhle zastaví a on odejde za duhový most, kde ho čekají jeho staří kamarádi, s kterými zase v plné síle bude běhat po rozkvetlých loukách. „Ano, říkám bude-li vám přáno, opustí vás váš pes ve spánku, v tichosti a bez bolestí. Nejkrutější v soužití se psy vždy bylo a asi vždy bude chvíle, kdy máte rozhodnout, zda pes už má odejít do psího nebíčka.“

„Prosíme, abyste následující slova nebrali za bernou minci, ani jako radu, ani jako odborný výklad. Jedná se jen a jen o osobní a velmi intimní názor na eutanazii. Rozhodnutí v této velmi těžké životní chvíli je jen a jen na vás a vašem cítění. Můžete se dostat do situace, kdy je váš pes těžce nemocný, měli byste zvážit, zda netrpí jen fyzickou bolestí, ale také psychickou. Tím, že se mermomocí snažíte oddálit chvíli rozloučení a mimoděk na svého nemohoucího, nemocného psa přenášíte své emoce, jako je strach, beznaděj, lítost, mu můžete psychicky nechtíc ubližovat. Nezapomínejte, že pes je velmi vnímaví zejména k lidským emocím. Nepotřebuje slova, aby věděl, jak se cítíte. Dopřejte svému oddanému příteli, důstojný odchod z tohoto světa a nenechte ho trápit. I když každý odchod pesanů je velkou ztrátou, lépe se vždy člověk dokáže vyrovnat s náhlým nebo přirozeným úmrtím. Bohužel se však můžete dostat i do situace, kdy budete muset rozhodnout a věřte, že to bude rozhodování velmi těžké a bolestné. Ve vašich vzpomínkách mohou vyvstávat na mysl otázky jako Neměl jsem ještě počkat? Nebylo už příliš pozdě? Neměl ještě šanci na jiné řešení? Netrápila se zbytečně dlouho? Jedinou útěchou za vaše rozhodnutí o jejich životě bude, že v posledních chvílích jejich života jste byli s nimi až do posledního výdechu a oni odešli v tichu a důstojně v náruči svého člověka.“