Foto a video - první dny u nás

Alex

*24.7.2014 –  +10.2.2023

Přivezli tě ke mně s cejchem zlého psa, přivezli tě s ostnáčem na krku, který se ti sám majitel bál vyměnit za obojek, přivezli tě kulhajícího, ale prý kulháš dlouho a nevědí proč,  přivezli tě a řekli že se tě bojí. Od první chvíle jsem v tvých očích viděla nedůvěru ale i smutek. Byl jsi krásný, majestátný ale smutný pes s uhrančivým pohledem. Po pár dnech u nás jsi nám předvedl, že kousnout opravdu umíš a představ si že jsem se na tebe nemohla zlobit, protože jsem pochopila tvůj problém. Ne ty nejsi zlý pes, ty jsi jen nepochopený  pes, kterého nikdo nikdy nevnímal a tak jsi došel až k důrazné komunikaci kousnutím.  Od té doby šlo všechno jinak. Začali jsme spolupracovat, já respektovala tvoje hranice a pomalu je posouvala a  ty jsi mi začíl věřit.  Ze dne na den se tvoje oči změnily, stále byly uhrančivé, ale už nebyly smutné a nedůvěřivé. Najednou tu byl veselý pes, který si rád užije ňákou psí legraci, který se rád nechá podrbata nastaví mi břicho, který je rád v lidské společnosti. Pochopil jsi, že já tě vnímám a že pokud se ti něco nelíbí stačí jen dát jemný signál. 

Milovala jsem jak se mnou sedíš a úřaduješ v kanceláři, milovala jsem jak si užíváš pohyb a skákání přes cokoliv a kamkoliv, překvapoval jsi mě jak se poradíš s každým hlavolamem a jak ti to prostě pálí, jak se nebojíš zkusit něco nového neznámého, obdivovala jsem tvůj stoický klid při kontaktu s jinými psy byl jsi prostě skvělý parťák a nebýt toho, že tě sedm let nikdo nevnímal a tvrdě prosazoval své nároky, tak by jsi byl pro někoho úžasný pes.  Pro mě jsi totiž byl úžasný pes, který by si zasloužil daleko víc. Snad aspoň ty dva roky našeho společného života byly o vzájemné lásce a respektu.  Tvůj odchod byl nečekaný a velmi rychlý, ale s láskou jsem u tebe byla do tvého posledního výdechu. Nikdy na tebe nezapomenu ty úžasný Alexi.