Listopad 2016
Hledala jsem parťačku pro našeho Majora a našla tuto fotku vysmátého, černého pesana, kterého vlastní rodina z důvodu „agresivity“ odložila do pcherského útulku, všeobecně známého jako psí koncentrák. Každý pes, který se tam dostal neměl moc šancí na nový domov, ale pokud pes dostal nálepku agresivní, měl buď své dny sečteny, nebo ho čekalo doživotní přežívání ve velmi neutěšených podmínkách, bez teplé boudy, mnohdy u prázdné misky, bez zájmu, bez péče, bez kontaktu s lidmi, ale zato v hojné společnosti krys. Dvouletá fenka Selly byla hned majitelkou útulku označena za agresivní a neumístitelnou. Všichni, co nahlédli trochu více do chodu tohoto zařízení věděli, že u takto označeného psa je jen otázkou času, kdy se majitelka zařízení špatně vyspí a psa utratí. Selly mě okamžitě chytila za srdce a představa, že by jí měli utratit moje rozhodnutí urychlila.
Dostat Selly z koncentráku chtělo trochu logistiky, ale podařilo se. Selly k nám přišla s hodně ošklivým, zanedbaným zánětem uší, který si vyžádal několikaměsíční nákladnou léčbu a s přerostlými drápy, ale jinak byla poměrně v dobrém stavu. Na začátku jsem netušila, co mohu od tohoto černého tvorečka čekat. Selly je pravděpodobně kříženec bullplemene a šarpěje a každá z těchto ras má svá povahová specifika a já netušila čím si Selly prošla, co bylo důvodem, že se jí vlastní rodina zbavila ? Trhá psy ? Nebo žere lidi ?
Tak jsem postupně oťukávala co mohu od Selly čekat, ale jak šel čas stále více jsem se přesvědčovala o tom, že Selly je další z mnoha psů, kterého se vlastní rodina prostě zbavila. Možná protože je přestala bavit. Možná protože má trochu hlasitý projev, když jí opouštíte. Možná proto, že je schopná překonat poměrně vysoký plot jen aby se za vámi dostala. Selly neutíká od lidí, ale za lidmi. Možná protože na vodítku se ke psům chová, jako krvelačná bestie. Možná všechno toto bylo důvodem, proč se jí někdo zbavil. Z mého pohledu však ani jedno z uvedeného chování není nenapravitelné nebo bez řešení.
Selly jsem si zamilovala od první chvíle a čím déle jsem jí měla možnost pozorovat, tím více jsem jí milovala. Selly miluje lidskou společnost a být v blízkosti člověka je pro ni nejvíc. Když odjíždíme, teskně a velmi hlasitě pláče, tak jak to umí jen bullové. Když přijedeme nadšeně nás vítá se svým úžasným úsměvem. Chování na vodítku vůči psům se hodně zlepšilo, ale přesto si své divadelní představení o psím zabijákovi občas neodpustí. Při volném pohybu si však mezi psy našla několik kamarádů a rozhodně je nechce zabít. S Majorem jsou od první chvíle kámoši. Při cvičení poslušnosti se u Selly hodně prosazuje povaha šarpěje. Její ochota pracovat vás dovádí k šílenství nebo naopak k smíchu. Ona je prostě jiný pes :-)
Přesto že jsem Selly chtěla na cvičák, aby dělala společnost Majorovi a současně hlídala v době naší nepřítomnosti, přesto, že se má dobře a milujeme jí, tak jsem dospěla k závěru, že by si zasloužila žít v rodinném kruhu v maximálním kontaktu se svým člověkem a začala ve mně růst myšlenka, najít jí lepší domov.
Do roka jsem pro Selly našla rodinu dle mých představ. Rodinu, která je mi blízká, protože jsou to přátelé a vím, že se Selly má u nich skvěle a pokud by se někdy něco změnilo, rozhodně jí neodloží do útulku.