Jiřina Forejtová

Od svazarmu ke psí škole aneb dělám, co mě baví

Můj život je se psy propojený už více jak 35 let. Prošla jsem si svazarmovský způsob výcviku a vyzkoušela jsem si mnoho inovativních způsobů práce se psem v porevoluční době. Na cvičáku jsem trávila hodně svého času s lidmi, s kterými mi bylo dobře a hodně mě toho naučili. Jak však šly roky, tak se měnili i lidé kteří na cvičák přicházeli s potřebami a požadavky, které ZKO ve své podobě sportovního klubu nedokázalo, ani nechtělo uspokojit. Noví majitelé psů přicházeli s rasami, které nepatří mezi pracovní plemena, a proto byli odmítáni. Přicházeli a nechtěli pracovní zkoušku, ale jen aby je jejich chlupáč normálně poslouchal a tak nepochopeni odešli. Přišli pro řešení konkrétního problému, ale nedostávali odpovědi. A tak jsem dospěla k rozhodnutí otevřít psí školu a nabídnout pejskařům to co chtějí: „ Obyčejnou psí poslušnost „.

Na koci roku 2008 se rozhodnutí stalo skutečností a otevřela jsem psí školu s jinou koncepcí práce široko daleko. Školu, ve které se nekouká na to, jakou máte rasu psa, zda máte psa s PP nebo voříška. Školu kde necvičíme pro získání zkoušek dle zkušebních řádů, ale kde chceme, aby z vašeho psa byl dobře ovladatelný psí parťák do běžného, každodenního života. Školu kde není rivalita, kdo získá více ocenění a kdo má lepšího psa. Školu, kde se s vámi rádi podělíme o své získané zkušenosti, kde se budete cítit dobře a budete se k nám rádi vracet.

Na začátku jsem měla vizi, jak má škola fungovat, k čemu a komu má sloužit. Měla jsem dostatek zkušeností a vědomostí o sportovní kynologii, ale nebylo to dost k tomu, co jsem chtěla lidem nabídnout. A tak bylo potřeba dál se vzdělávat a učit se od domácích i světových matadorů ve světě kynologie. Vrátila jsem se do školní lavice, abych si zvýšila kvalifikaci. Aktivně jsem se zúčastňovala nejrůznějších přednášek, seminářů, besed s trenéry, cvičiteli a autory bestsellerů o výcviku, výchově, chování psů. Zaměřovala jsem se zejména na psí psychologii a přirozené chování psů. Nahrazovala jsem zažité a překonané způsoby výcviku novými metodami. Něco, co se zpočátku zdálo vyhovující se třeba ukázalo jako nedostatečné a tak bylo potřeba hledat další možnosti. Ze všech získaných vědomostí a zkušeností jsem kousek po kousku skládala mozaiku opravdu všestranné práce se psem. Postupně jsem se vymanila ze sešněrovanosti zažitých i když lety prověřených technik a vydala se vlastní cestou. Cestou, na které jsem upotřebila mnoho informací, rad, zkušeností od lidí, kterých si velmi vážím. Ale ten největší učitel pro mě je a na vždy bude sám pes. Nic a nikdo vás totiž nenaučí víc než tohle úžasné a ve vztahu k člověku nepřekonané stvoření.